Águas de março

Águas de Março („Březnové vody“) je jednou z nejslavnějších a nejoblíbenějších skladeb Antônia Carlose Jobima. Vyšla v roce 1972 na albu Matita Perê a často je považována za jedno z Jobimových vrcholných děl.

Píseň je poetickou meditací nad měsícem březnem v Brazílii — koncem léta, silnými dešti, záplavami a pocitem obnovy. Text tvoří dlouhý, téměř hypnotický sled obrazů z přírody i každodenního života — klacky, kameny, střepy skla, ztracené sny, naděje a další — čímž vzniká působivý proud asociací.

V repertoáru Gypsy Jazzu / Manouche:
Přestože jde původně o skladbu z prostředí bossa novy / MPB, „Águas de Março“ si našla cestu i k řadě gypsy jazzových hudebníků. Ve swingovém pojetí funguje překvapivě dobře. Opakující se, téměř cyklický charakter melodie a harmonie se velmi dobře propojuje s manouche kytarovým stylem.

Hudební charakter:
Skladba má velmi charakteristickou klesající melodii a bohatou, sofistikovanou harmonii typickou pro Jobima. V gypsy jazzovém pojetí se obvykle hraje ve středním swingovém tempu. Opakující se struktura poskytuje velmi dobrý prostor pro delší a výrazově bohaté improvizace.

Zajímavosti:

• Jobim nahrál dvě známé verze — jednu v portugalštině a druhou v angličtině pod názvem „Waters of March“, přičemž anglický text upravil sám.
• Mnozí považují „Águas de Março“ za jednu z Jobimových nejosobnějších a nejfilozofičtějších písní.
• Brazilští hudební kritici ji zařadili mezi nejlepší brazilské skladby všech dob.
• V manouche prostředí jde stále o relativně „novější“ součást repertoáru, její obliba ale roste zejména mezi hudebníky, kteří rádi propojují bossa novu s gypsy swingem.
• Je to výborná skladba pro procvičování frázování, dynamiky a vytváření vypravěčského charakteru sóla.

„Águas de Março“ je hluboká, téměř meditativní skladba, která ukazuje neuvěřitelný umělecký záběr Antônia Carlose Jobima — od lehké bossa novy až po hluboký poetický výraz.