Izaura

Izaura (také psáno "Isaura") je brazilská samba, jejímiž autory jsou Herivelto Martins a Roberto Roberti. První doloženou nahrávku pořídil 13. listopadu 1944 zpěvák Francisco Alves za doprovodu Abela, Claudiora Cruze a jeho souboru. Nahrávka vyšla v lednu 1945 u společnosti Odeon pod matricovým číslem 7700. Skladba se stala jednou z populárních samb karnevalové sezóny roku 1945.

Přestože není známa žádná potvrzená nahrávka Djanga Reinhardta, Izaura má pozoruhodné spojení s jeho hudebním odkazem. Ve dnech 4. a 5. září 1974 ji v Paříži nahrál Djangův dlouholetý hudební partner Stéphane Grappelli společně s brazilským kytaristou Badenem Powellem. Jejich spolupráce, vydaná na albu "La Grande Réunion", propojila Grappelliho jazzové housle s brazilským kytarovým stylem Powella. Na nahrávání se podíleli také kontrabasista Guy Pedersen, bubeník Pierre-Alain Dahan a perkusionisté Jorge G. Resende a Clément de Waleyne.

Po hudební stránce je Izaura živou, synkopovanou sambou s hravou melodií a výrazným rytmickým charakterem. Text s humorem zachycuje rozpor mezi láskou a povinností: muž by nejraději zůstal v náručí své milované Izaury, ale obává se, že by se pak nedokázal včas probudit do práce. Zapamatovatelný refrén kontrastuje s vyprávěcí slokou a vytváří přirozený dialog mezi melodií a rytmem. Harmonie skladby zároveň nabízí značný prostor pro jazzovou interpretaci a reharmonizaci.

Pro hudebníky manouche jazzu představuje Izaura zajímavou příležitost prozkoumat brazilské rytmy mimo tradiční swing. Spojení akustické kytary, synkopovaného melodického frázování a výrazné harmonie umožňuje aranže propojující sambu s gypsy jazzovou improvizací. Společná nahrávka Grappelliho a Badena Powella navíc vytváří přímou historickou vazbu mezi brazilskou populární hudbou a hudebním světem Djanga Reinhardta.

Zajímavosti:

• Původní deska společnosti Odeon z roku 1945 používala název "Isaura", přestože se později rozšířila také varianta "Izaura".
• Skladba zazněla také v brazilském hudebním filmu "Pif-Paf" z roku 1945, který vznikl ve studiu Cinédia.
• Text odráží širší kulturní prostředí období brazilského režimu Estado Novo, kdy oficiální kampaně propagovaly práci a odpovědnost. Skladba však k tomuto tématu přistupuje s humorem a romantickým váháním.
• João Gilberto zařadil Izauru na své stejnojmenné album z roku 1973. Doprovodné vokály nazpívala Miúcha a skladba se tak dostala k nové generaci posluchačů.
• Stéphane Grappelli a Baden Powell nahráli svou interpretaci v Paříži v září 1974 a propojili brazilskou kytaru s evropskou tradicí jazzových houslí.
• V roce 1976 se Izaura objevila na albu "The Best of Two Worlds", společném projektu Stana Getze a Joãa Gilberta, na kterém se podílela také Miúcha.

Od brazilských karnevalů 40. let přes vytříbené interpretace Joãa Gilberta až po nahrávky Stana Getze a Stéphana Grappelliho ukazuje Izaura pozoruhodnou přizpůsobivost brazilské samby. Její půvabná melodie, rytmická energie a bohaté možnosti improvizace dodnes propojují brazilskou hudbu s širší jazzovou tradicí.