Somebody Loves Me

Somebody Loves Me je americká populární píseň z roku 1924. Hudbu napsal George Gershwin a text vytvořili Ballard MacDonald a Buddy DeSylva. Skladba vznikla pro broadwayskou revue George White’s Scandals of 1924, brzy však překročila hranice divadla a stala se trvalým jazzovým standardem.

Django Reinhardt nahrál Somebody Loves Me 23. listopadu 1937 v Paříži se slavným americkým jazzovým houslistou Eddiem Southem. Místo obvyklé sestavy Quintette du Hot Club de France jde o komorní duet houslí a kytary, který oběma hudebníkům poskytuje mimořádnou svobodu a nechává krásně vyniknout Djangův doprovod i improvizační jazyk.

Hudební charakter:
Somebody Loves Me je svěží a elegantní swingový standard s výraznou melodií a harmonií, která přirozeně vybízí k improvizaci. Kompaktní písňová forma umožňuje jazzovým hudebníkům měnit rytmus, melodicky skladbu zdobit a spontánně reagovat jeden na druhého, aniž by původní melodie ztratila svou jasnou identitu.

Vztah k Manouche Jazzu:
Vazba je přímá díky Djangově nahrávce z roku 1937. Skladba sice vznikla na Broadwayi a nikoli v manouche tradici, Django ji však proměnil v čistě akustickou jazzovou interpretaci založenou na rytmické kytaře a houslové improvizaci. Nahrávka zároveň připomíná mezinárodní charakter pařížského jazzu 30. let, kde se pravidelně potkávali evropští a hostující američtí hudebníci.

Zajímavosti:

• Hudbu napsal George Gershwin, text Ballard MacDonald a Buddy DeSylva.
• Skladba zazněla v revue George White’s Scandals of 1924, která měla premiéru 30. června 1924 v newyorském Apollo Theatre.
• Mezi první významné interprety a nahrávky patřili Paul Whiteman, Marion Harris a Cliff Edwards.
• Djangova verze vznikla v Paříži 23. listopadu 1937.
• Na nahrávce hraje pouze Eddie South na housle a Django Reinhardt na kytaru, takže jde o jednu z pozoruhodných Djangových komorních nahrávek s americkým jazzmanem.
• Eddie South byl známý pod přezdívkou „Dark Angel of the Violin“ a patřil k významným jazzovým houslistům své generace.

Somebody Loves Me krásně ukazuje cestu broadwayské písně do mezinárodního jazzového repertoáru. V podání Eddieho Southa a Djanga Reinhardta se Gershwinův standard z roku 1924 mění v intimní rozhovor houslí a kytary a zároveň v zajímavé setkání amerického jazzu s rozvíjející se evropskou swingovou tradicí.