Stephen’s Blues

Stephen’s Blues je instrumentální jazzová skladba, která je dnes připisována Stéphanu Grappellimu a Djangovi Reinhardtovi. Vznikla v Paříži v prosinci 1937 jako komorní duet pro housle a kytaru, ve kterém Grappelli vede melodii a Django vytváří doprovod i improvizační reakce.

Nahrávka je ve srovnání s klasickým zvukem Quintette du Hot Club de France mimořádně úsporná. Není zde žádná rytmická sekce, kontrabas ani další kytary — pouze Grappelliho housle a Djangova kytara. Díky tomu působí skladba velmi bezprostředně a téměř jako hudební rozhovor.

Hudební charakter:
Stephen’s Blues je bluesově založená instrumentální skladba s uvolněným swingem a výrazným prostorem pro melodickou improvizaci. Grappelliho housle nesou většinu melodického materiálu, zatímco Django pružně pracuje s rytmem, doprovodem a harmonií. Komorní sestava nechává velký prostor pro frázování a vzájemnou reakci obou hudebníků.

Vztah k Manouche Jazzu:
Vazba je naprosto přímá: skladba pochází přímo od Djanga Reinhardta a Stéphana Grappelliho z klasického období Hot Clubu. Na rozdíl od mnoha gypsy jazzových skladeb založených na celé rytmické sekci ukazuje Stephen’s Blues, jak dobře může tento styl fungovat i jako jednoduchý dialog houslí a kytary.

Zajímavosti:

• Moderní diskografie připisují skladbu Stéphanu Grappellimu a Djangovi Reinhardtovi.
• Některé starší katalogy uvádějí jako skladatele pouze Grappelliho, takže historické autorství není ve všech zdrojích úplně jednotné.
• Nahrávka vznikla v Paříži v prosinci 1937.
• Původní matrixové číslo je OLA 2218-1.
• Na nahrávce hrají pouze Stéphane Grappelli na housle a Django Reinhardt na kytaru.
• Vyšla na desce Swing 69 společně se skladbou Sugar.
• Prameny se rozcházejí v přesném datu nahrávání: Bibliothèque nationale de France uvádí 21. prosince 1937, zatímco diskografie Briana Rusta 27. prosince 1937.
• Historický název se běžně píše Stephen’s Blues, přestože Grappelliho křestní jméno je Stéphane.

Stephen’s Blues zachycuje Djanga Reinhardta a Stéphana Grappelliho v jednom z jejich nejkomornějších prostředí. Pouze housle a kytara soustřeďují pozornost téměř výhradně na frázování, swing a spontánní hudební dialog — tedy samotnou podstatu jejich spolupráce.