The Japanese Sandman

The Japanese Sandman je americká populární píseň z roku 1920, jejíž hudbu napsal Richard A. Whiting a text Raymond B. Egan. Skladba se prosadila už na začátku jazzové éry a velmi rychle se stala mezinárodním hitem, který nahrávala řada tanečních orchestrů a jazzových hudebníků.

Django Reinhardt nahrál The Japanese Sandman několikrát. První známou nahrávku pořídil v Paříži 7. července 1937 se skupinou hostujících amerických jazzmanů. Ke skladbě se následně vrátil s Quintette du Hot Club de France ještě 21. března a 17. května 1939, tentokrát se Stéphanem Grappellim na housle.

Hudební charakter:
The Japanese Sandman je živý raný standard s jasnou, snadno zapamatovatelnou melodií a klasickou 32taktovou harmonickou formou, která se výborně hodí pro swingovou improvizaci. Přestože byla skladba původně napsána jako píseň s textem, její jednoduchá melodická stavba a výrazná harmonie umožnily jazzovým hudebníkům snadno ji proměnit v instrumentální číslo.

Vztah k Manouche Jazzu:
Vazba na Manouche Jazz je přímá díky Djangovým nahrávkám. Verze z roku 1939 s Quintette du Hot Club de France řadí skladbu přímo do klasického předválečného repertoáru Hot Clubu, kde se melodie stala základem pro Djangovu kytarovou improvizaci a Grappelliho houslovou hru.

Zajímavosti:

• Hudbu napsal Richard A. Whiting, text Raymond B. Egan a skladba byla vydána v roce 1920.
• Mezi první interprety, kteří ji výrazně zpopularizovali, patřila zpěvačka Nora Bayes.
• Paul Whiteman pořídil instrumentální nahrávku už 19. srpna 1920; vyšla společně s jeho mimořádně úspěšnou nahrávkou Whispering.
• Na Djangově první verzi z roku 1937 hráli také američtí jazzmani jako Bill Coleman, Shad Collins a Dicky Wells.
• Django skladbu znovu nahrál hned dvakrát v roce 1939 s klasickou sestavou Quintette du Hot Club de France.
• Původní text používá romantizované a stereotypní představy o Japonsku typické pro tehdejší americkou populární kulturu; dnes je proto vhodné vnímat jej především v historickém kontextu.

The Japanese Sandman se z americké populární hudby 20. let dostal do mezinárodního jazzového repertoáru a nakonec i do hudebního světa Djanga Reinhardta. Jeho opakované nahrávky pomohly této rané jazzové písni získat trvalé místo také v klasickém repertoáru Manouche Jazzu.